Malba na textil a batika:
od odmaštěné látky po zapařenou barvu

Většina nezdarů v malbě na textil vzniká dřív, než se otevře první kelímek s barvou. Nová látka bývá opatřená apreturou, škrobem nebo zbytky olejů z tkacího stavu. Tenký film na povrchu vláken nepustí barvu rovnoměrně dovnitř; výsledkem jsou světlá „okna“ uprostřed ploch, skvrny kolem švů a tmavé okraje tam, kde se barva zachytila víc.

Hedvábí se pere ručně ve vlažné vodě s neutrálním mýdlem, bavlna a len snesou teplejší vodu. Nepoužívá se aviváž ani prostředky se změkčovadly — zanechávají na vláknech přesně to, co se snažíme odstranit. Po vyprání se látka jen vymačká v ruce, nikdy nevyždímá do kroucení, a suší se zavěšená rovně.

Odmaštěnou látku poznáte jednoduše: kapka čisté vody na ní nestojí, ale během několika vteřin se vsákne a rozšíří do pravidelné skvrny. Pokud kapka drží tvar a lesk, apretura tam pořád je.

Krátký kontrolní seznam před prací

• Látka vypraná, usušená a vyžehlená bez naparovací vody s vodním kamenem.
• Zkouška kapkou provedena na odstřižku, ne uprostřed budoucí kompozice.
• Okraje zajištěné proti třepení, pokud se s látkou bude opakovaně manipulovat.
• Vyhrazený pracovní stůl s podložkou, která snese vosk i barvu.
• Odstřižek stejné látky odložený stranou na zkoušky odstínů a fixace.

Ten poslední bod vypadá jako formalita, ale je to nejlevnější pojistka, jakou v dílně máte. Odstřižek projde stejnou přípravou i stejným zapařením jako hotová věc a řekne vám předem, jak se barva po fixaci a praní posune.

Studená technika nahrazuje vosk hustším rezervem, který se nanáší z tenkého aplikátoru za pokojové teploty. Bezbarvý rezerv po fixaci a vyprání zmizí a zůstane bílá linka; barevné a kovové rezervy na látce naopak záměrně zůstávají jako součást kresby.

Hlavním úkolem rezervu není dekorace, ale těsnost. Linka musí procházet skrz tkaninu, tvořit uzavřený obrys a nikde se nepřerušit. Jediné slabé místo stačí k tomu, aby barva z jedné plochy přetekla do druhé — a u volně tekoucích barev se to stane během vteřiny.

1. Předkreslete motiv měkkou tužkou nebo mizející fixou na napnutou látku.
2. Naneste rezerv plynulým tahem, aplikátor držte téměř kolmo.
3. Zkontrolujte linku z rubu — z líce vypadá těsná i nedokonalá stopa.
4. Nechte rezerv úplně zaschnout, nejméně hodinu, u silnější vrstvy déle.
5. Teprve potom začněte vybarvovat, od menších ploch k větším.

Barvu nanášejte doprostřed plochy a nechte ji dojet k obrysu samovolně. Dotýkat se štětcem přímo linky je nejrychlejší způsob, jak ji protlačit a vyrobit si výběh do sousedního pole.

Textilní barvy jsou průsvitné a vzájemně se míchají přímo ve vláknu. Tmavý odstín se proto nedá zesvětlit dalším nánosem — jde vždy jen jedním směrem. Pořadí od nejsvětlejšího tónu k nejtmavšímu je tak jediný postup, který dává kontrolu nad výsledkem.

V horkém batiku se stejná logika promítá do práce s voskem. Zavoskovaná místa si podrží tón, který měla ve chvíli zakrytí. První vosk tedy zachovává bílou látku, druhý nejsvětlejší barvu, třetí střední tón a takto se pokračuje, dokud nezbude jen nejtmavší plocha. Kresba se buduje v obráceném pořadí, než jak ji nakonec vnímá oko.

• Každou vrstvu nechte úplně zaschnout, jinak se barvy promíchají v nechtěném odstínu.
• Odstín na mokré látce je vždy tmavší a sytější než po uschnutí — počítejte s posunem.
• Ke konci postupu si nechte poznámku, který vosk kryje kterou barvu; po třech vrstvách se to plete.
• Krakeluru dělejte až v poslední tmavé vrstvě, jinak se síť prasklin překryje.
• Zkoušky odstínů provádějte na odstřižku, který projde i zapařením.

První praní po fixaci je zároveň zkouška. Odejde při něm přebytečné barvivo, které se nenavázalo, a zbytky rezervu. Voda se zpravidla lehce zbarví — to je normální. Pokud se barví sytě a nepřestává ani po několika výměnách vody, fixace neproběhla dostatečně dlouho nebo rovnoměrně.

Pere se ručně, ve vlažné vodě, krátce a bez máčení. Odstíny se mezi sebou stále mohou přenášet, dokud je látka poprvé promáčená, takže světlé a tmavé věci nepatří do stejné vody. Hedvábí se nekroutí ani neždímá; přebytečná voda se odebere zabalením do ručníku.

• Sušit ve stínu, rozložené nebo zavěšené bez ostrých záhybů.
• Žehlit z rubu, na mírnou teplotu, dokud je látka ještě mírně vlhká.
• Nepoužívat bělidla, odstraňovače skvrn ani prostředky s enzymy.
• Skladovat mimo přímé světlo; malované hedvábí vybledne rychleji než tištěné.
• Nechat zaschlou skvrnu raději na odborné čištění než ji tvrdě vydrhnout.

Ručně malovaná látka stárne jinak než průmyslově potištěná. Barva sedí přímo ve vlákně, takže se nemůže olupovat, ale je citlivější na světlo a mechanické odírání. Přiměřená péče prodlouží její život o roky.

Pokud v textu něco chybí, nesedí nebo si zaslouží doplnění, napište nám. Stejně tak uvítáme návrhy na témata, která se do publikovaných materiálů zatím nedostala.

Brokante
[email protected]

Web neobsahuje kontaktní formulář ani registraci. E-mail je jediná cesta, jak se s projektem spojit.